SUPERPIERCING.CZ - originální piercing a doplňky za super ceny

Já a piercing

Když si vzpomenu na svůj úplně první piercing, bylo to někdy v 6. nebo 7. třídě. Ikdyž to byla jen druhá dirka do ucha, pamatuji si, jakou jsem z toho měla radost. Nejdřív mi to rodiče nechtěli vůbec dovolit, ale při slibu, že jiný piercing chtít nebudu, svolili.Když už jsem ji měla, moje touha po dalším piercingu byla čím dál tím vetší. Do půl roka jsem šla na další dvě dirky. Nakonec mi to začalo tak hnisat, že jsem je musela všechny vyndat a nechat si jen ty dvě „základní“ z dětství. Samozřejmě, když to viděla má máma, řekla, ať na nějaký jiný piercing zapomenu, že moje tělo kov prostě nepřijme. Po tom jak jsem měla celé ušní lalůčky nateklé a dost mě to bolelo, moje touha po dalším propichování přestala. Ale v 8. třídě to přišlo zase. Propíchla jsem si je znova ( sama) a žádné hnisání, krásně se to hojilo. Nakonec jsem jich měla 7 a ušní lalůčky mě přestaly bavit..Tak jsem si v 15, zase po dlouhém přemlouvání rodičů, nechala propíchnout ušní chrupavku, která bolela už trochu víc, ale dalo se to přežít a jsem s tím maximálně spokojená. Začala jsem vymýšlet další místo, kam bych si mohla umístit piercing. Už dlouho jsem chtěla piercing do pupíku. Když jsem o tom řekla rodičům, byli už ze mě úplně vyřízení a jejich odpověd zněla: v žádném případě. Otravovala jsem je každý den a nakonec mi ho dovolili, ale jen když udělám zkoušky na střední školu ( byla jsem v devítce). Na zkoušky jsem se začala podstivě připravovat a udělala jsem je. Za odměnu jsem šla na můj dlouho vysněný piercing. Myslela jsem, že už to bude můj opravdu poslední, ale začaly se mi líbit ještě víc a nemohla jsem myslet na nic jiného.Ještě jsem měla tragus, ale ten se mi přestal líbit a vyndala jsem ho. Tímto můj příběh o piercingách končí, ale myslím si, že ještě nějaký určite přibyde :-).

Autorem článku je Klára Hornová.