Můj příběh s piercingy
Když se chci ohlédnout na svůj příběh týkající se piercingů, musím se vrátit o sedm let zpátky. V současné době prožívám 23. rok svého života a rád vzpomínám na své 16. narozeniny, kdy jsem konečně dostal svůj první vytoužený piercing. Již od začátku puberty jsem měl touhu, odlišovat se od ostatních a proto jsem na svůj věk poměrně brzy začal vzhlížet k lidem, kteří byli piercingy ozdobeni. Když se mne tudíž rodiče zeptali, jaký dárek budu chtít k narozeninám, měl jsem ihned jasno. Stejně tak, jako by v tu chvíli neměl žádný rodič z toho, pro mne skromného přání radost, bylo to tak i u nás. Po dlouhých dnech ujišťování a proseb, že se bude jednat o jediný piercing a nikdy nebudu další chtít, rodiče nakonec svolili. Na ten den s velkým „D“ jsem nemohl dospat, a když jsem se konečně onoho okamžiku dočkal, věděl jsem, že se konečně uspokojí má dlouholetá touha. Vybral jsem si klasický piercing obočí a můj obrovský chtíč mi nakonec pomohla překonat i strach z jehel, díky kterému jsem se v ordinacích doktorů kácel, již při pomyšlení na odběr krve. Dokonce mi nevadila ani modřina, která se mi udělala po kleštích, které piercer k aplikaci použil. Naopak jsem si připadal hrdě, když jsem měl jít druhý den do školy. Vzpomínám i na euforii, která mi proudila v žilách pokaždé, když jsem šel po ulici a někdo o mne zavadil pohledem. Když se dnes ohlédnu zpět, vím, že slib mým rodičům byl poněkud předčasný. Od mých 16. narozenin uběhla už spousta času a za tu dobu jsem si onu euforii z pro mne vytouženého opuštění stereotypu lidského vzhledu zopakovat ještě pět krát a kdo ví, třeba ne naposledy.
***Autorem článku je Kuba. Článek nebyl z naší strany žádným způsobem upravován
Za tento článek jsme udělili honorář ve formě nákupu dle vlastního výběru v hodnotě 500 Kč. Máte také článek, o který se chcete podělit a ještě získat zboží z našeho obchodu? Více se dozvíte zde.***